Chytré město není hromada drahých magických hraček

Když se řekne „chytré město“ (smart city), často se lidem vybaví všelijaké magicky působící hračky za spoustu peněz, jejichž praktická využitelnost je však nízká. To je ale špatně. Skutečné chytré město poznáte podle toho, že prostě funguje.

Zástupci firem obcházejí města a ukazují své produkty – magicky působící hračky nesoucí visačku „chytré“. Prý když si město takové hračky pořídí, stane se chytrým městem. Jsou to všelijaké „chytré“ lavičky, lampy, kontejnery a kde co dalšího. Jejich společnou vlastností je, že je v nich nějaká elektronika a stojí spoustu peněz. A pozor, pokud s firmou půjdete do pilotního projektu (necháte z města udělat něco jako výzkumnou laboratoř firmy, samozřejmě bez jakékoli otevřené soutěže), získáte ty hračky výrazně levněji.

To je ale špatně. Chytrost města nespočívá v podobných hračkách. Chytrost města je založena na tom, že se při veškerém plánování a veškeré operativní činnosti přemýšlí, využívají se k tomu všemožné získatelné informace a tyto informace se navíc poskytují všem (občanům, firmám, spolkům…), aby je mohli využívat také. Skutečné chytré město se tak pozná podle toho, že prostě funguje.

Základem chytrého města nejsou technologie. Základem je filosofie řízení města a fungování všech jeho složek. Při všech činnostech je potřeba přemýšlet, jak věci udělat co nejlépe. Aby to bylo možné, jsou k tomu potřeba informace. Ty bývají často přímo „na stole“, jen je potřeba vytřídit, zorganizovat a vyhodnotit. Jindy informace k dispozici nejsou, pak je musíme získat. A toto všechno, stejně tak jako následné sdílení informací, je mnohem snazší s využitím moderních technologií. Pořád to ale bude z 90 % o lidech a jen z 10 % o technologiích.

A jak to všechno uchopit? Základem je koncepce, kterou je potřeba vytvořit (na radnici už nějakou dobu leží podklady připravené komisí pro IT; vzhledem k uběhlému času už je ale bude potřeba občerstvit) a následně průběžně aktualizovat, aby odpovídala potřebám města a dalším faktorům, které se mohou v čase měnit. Podle této koncepce se pak budou především nastavovat procesy v samosprávě, na úřadě a v organizacích a firmách města, samozřejmě také v návaznosti na tyto procesy pořizovat a zapojovat technologie (s důrazem na jejich otevřenost a interoperabilitu, tedy vzájemnou propojitelnost).

Výsledkem bude město fungující snáze, plynuleji, přirozeněji, ale i levněji. Poznáte to všude, od územního plánování, přes dopravu (včetně parkování a dopravy hromadné), energetiku, odpadové hospodářství, životní prostředí, správu městského majetku, až třeba po fungování sportovišť. To je cíl, k němuž směřujeme, přestože to bude cesta dlouhá a vlastně nikdy nekončící.