Rozhovor s volebním lídrem Tomášem Morawskim

Tomáši, představte prosím obyvatelům Kutné Hory Alternativu. Tedy kdo ji tvoří a s jakým programem jde do komunálních voleb.

Alternativa pro Vás, pro Kutnou Horu, je nyní patrně nejdéle působícím opravdu čistě kutnohorským hnutím, pro něhož je od jeho samého začátku prioritou péče a budování základní infrastruktury města, vůči níž tu dříve byl poměrně významný dluh. Proto se naše volání po nutnosti oprav a rekonstrukcích, např. městských ulic a chodníků, táhne celým působením Alternativy jako pomyslná červená linka.

I proto se nám v posledním volebním období podařilo prosadit do programového prohlášení závazek pravidelných investic deseti milionů korun do komunikací ve městě a následné dodatky ke koaliční smlouvě, na jejichž základě byla každá další investice například do sportu vyvážena investicemi právě do konkrétních komunikací. V tomto chceme mimo jiné i nadále pokračovat.

Po celou dobu působení Alternativy tvoří jádro týmu stejné osobnosti, za jejichž působením v zastupitelstvu, výborech a komisích stojí konkrétní práce a výsledky. Toto jádro je doplněno o řadu nových osobností, jejichž podpory naší kandidátky si velmi vážím a jejichž účast na ní mi dokazuje, že naše záměry a snaha mají smysl. Máme zde odborníky z oblasti školství, zdravotnictví, kultury, sportu, podnikání, práva, financí… Jde tak o velmi dobře sestavený tým lidí, který je v případě úspěchu schopen vést toto město správným směrem.

Vy osobně letos poprvé kandidujete v roli leadera strany, bylo to pro Vás obtížné rozhodování?

V Alternativě jsem od jejího začátku a vždy jsem se spolu s dalšími, kteří v ní po celou tu dobu jsou, snažil, aby byl její obraz na základě naší práce v hnutí vždy co nejlepší. Pokud jsem nyní i na základě toho dostal důvěru, vést Alternativu do komunálních voleb, velmi si toho vážím. Rozhodnutí tuto milou odpovědnost přijmout, nepadlo rozhodně okamžitě.

Co mne trochu mrzí, je, když dnes od některých občanů zejména na sociálních sítích čtu, že toto město stagnuje, že se jeho vývoj nehýbe, či že někde zamrzl. To bych si o městě mého srdce netroufl tvrdit. Všichni, kdo v tomto městě žijeme, víme, že má svá pro, že má svá proti, a mým nejvřelejším přáním i při tomto rozhodování bylo a je, abychom během příštího období rozvíjeli ta pro. Vím však, že to lze pouze pomocí obecné spolupráce, a nikoliv podle jednoho všespásného plánu, který by nás za tu dobu posunul třeba v pomyslných žebříčcích oblíbenosti míst k životu na jejich čelní místa. A to mimo jiné proto, že jsem přesvědčen, že rozhodnutí žít v daném městě se neřídí plánem, či nějakým žebříčkem, ale převážně srdcem.

A kdo vlastně je Tomáš Morawski?

Zajímavá otázka, má-li se člověk popsat sám. Rodilý kutnohorák, milující toto město, jak moc, ať posoudí jiní. Učitel s aprobací dějepis, zeměpis, který má rád svou práci, jaký však je učitel, opět ať posoudí jiní. Již od doby vysokoškolských studií ochotnický herec a dnes člen dvou ochotnických divadelních uskupení, posouzení, jaký však herec, je opět na jiných. Dlouholetý člen a předseda kulturní komise města, občasný průvodce turistů. Co bych ještě dodal…

Za sebe bych snad napsal, že jsem se před 36 lety narodil v Kutné Hoře, kterou od samého začátku miluji, jak se jen rodné město milovat dá, žiji v ní celý svůj život a rád bych se jí za možnost v ní žít odvděčil svou prací pro ni. Spolu s manželkou zde dnes také vychováváme dvě malé děti a mám přání, aby tu v budoucnu obě chtěly žít s takovou láskou, jako tu žiji já. To je patrně mé největší přání, pro které chci plně pracovat, a vím, že spolu s lidmi z kandidátky Alternativy se to může podařit.

Kdybyste měl vybrat tři věci, které na Kutné Hoře máte nejraději, jaké by to byly?

Já si nejsem jist, že se vůbec dá něco vyzdvihnout, co by bylo tím, co tu mám nejraději. Kutnou Horu mám rád pro to, jaká je, se vším krásným, co k ní patří, a i s jejími případnými nedostatky. Nikdy se mi tak například neokouká silueta Barbory, ten pohled, když procházíte Barborskou ulicí a najednou se před vámi objevuje na konci toho našeho „Karlova mostu.” Či na druhém konci města ten zvláštní pocit, který se vás zmocní pokaždé, když vstupujete do Kostnice. Možná i to jsou důvody, proč jsem se zamiloval profesně právě do historie. Také nelze opomenout tu skvělou možnost, kterou město nabízí, že co by kamenem dohodil od centra, můžete kdykoliv do přírody na Rovina, na Královskou, či se stejně jako kdysi Tyl ponořit do krásy cesty po Mlýnech.

Když člověk občas provází turisty městem a slyší od nich věty, že ani netušili, kolik toho ta Kutná Hora má a nabízí a že se sem určitě musí ještě vracet, i to jsou ty chvíle, kdy si uvědomíte, že to město máte rádi úplně celé.

A kdybyste naopak mohl tři věci změnit, jaké by to byly?

Na jednom z prvních míst jistě to, co máme v programu, tedy obnova základní infrastruktury města, oprava místních ulic, chodníků, obnova a doplnění herních prvků pro děti a obnova „průmyslováku”, a to už je více jak tři. Ale pak jistě také problém, který trápí město již delší dobu – vyprázdněné centrum a s tím spojený úbytek investičních příležitostí a obchodů. Tento bod však vyžaduje kontinuální práci s přesahem do více volebních období.

No a pak je ještě něco, co mne tu, ne trápí, ale mrzí dlouhodobě a co se změnit asi bohužel ani usilovnou prací jen tak nedá, je jakási, jak by řekl Havel, blbá nálada. Jako bychom tu měli cosi zakotveno již od středověku, kdy tu bylo na jedné straně město a na druhé jako nepřítel klášter, chcete-li farnosti, což mi přijde, že v určitém ohledu a ke škodě celého města trvá i nadále.

A pak mě také mrzí celkový přístup lidí k sobě a městu navzájem, i když se tu samozřejmě tak jako za Husitů už neházíme do šachet. Ale jako by tu něco z té nevraživosti a blbé nálady neustále zůstávalo a zasahovalo do běžného života, přístupu k činnostem ve městě, kulturním akcím, do jednání zastupitelstva, a řady dalšího…. Tohle, kdyby se někdy podařilo změnit, bylo by to tím největším vítězstvím jakékoliv radnice a zejména celého města.

Ptali se členové a příznivci Alternativy pro Vás, pro Kutnou Horu.